Wednesday, February 7, 2018

Srí Lanka - ráj slonů a kokosů

Touha po cestování je jedním z mála důvodů, proč jsem založila blog. S tím je totiž spojena touha předat své zážitky dál. Už od malička jsem cestovala s rodiči, byly to takové ty klasiky jako je Chorvatsko a Itálie, kde se to už v době mého dětství hemžilo turisty. Ty vzdálenější destinace jsem začala objevovat až v posledních dvou letech. Sice nemám moc s čím porovnávat, ale už teď mohu s čistým svědomím říct, že Srí Lanka byla top! Už tomu bude rok a tak asi nemá smysl popisovat den za dnem. Napíšu to tedy stručně a jasně.. 



Nenápadný ostrovní stát připomínající slzu najdete na mapě pod Indií. Nabízí rozmanitou faunu (čtěte opice, slony a komáry) a také flóru (čtěte palmy, banány a kokosy). Výbornému exotickému ovoci jsme přišly na chuť už první den u bohaté snídaně, ve které nechyběla ani vaječná omeleta. Typickým dopravním prostředkem pro tento poměrně malý stát je tzv. tuk tuk. Je to malá tříkolka se střechou, která vás doveze opravdu všude. Málem bych zapomněla na městskou hromadnou dopravu, která je už z dálky slyšet díky hlasité hudbě a vidět díky světelným dekoracím. Občas taková projížďka místním autobusem připomíná spíše boj o život. Většinou si nemáte kam sednout, stojíte v uličce a mačkáte se na srílanské domorodce. Když už si teda konečně sednete, vedle přes uličku sedí velice neslušný chlapec, který se vesele uspokojuje. Ne, tohle byla opravdu výjimka. Srí Lanka je plná pohostinných a milých lidí. V čemž nás utvrdili i poslední hostitelé v plážovém domku, kteří pro nás uspořádali soukromou párty na pláži - nechyběl rum a grilovaný ananas. Btw. pro ten rum bylo nutné dojet po tmě na motorce do velice tmavé uličky. Nakonec vše dobře dopadlo a nám bylo ráno lehce nevolno.


Co se týče ubytování, všechno jsme hledaly přes booking.com a vystřídaly tak 5 různých hostitelů. Každá noc měla něco do sebe a z každého místa jsme si odnesly skvělé zážitky. Jídlo je možné koupit v pochybných bistrech za 35 korun - na to jsme přišly tak pátý den, do té doby nám úspory vesele mizely z peněženek. Místní lidé vám rádi dávají little bit spicy pokrmy, u kterých se trochu zapotíte a hoří vám celý obličej. Typický srílanský pokrm, který najdete v každé restauraci se nazývá rice and curry. Netřeba v tom hledat nic složitého, jedná se o rýži, kuřecí maso, červenou čočku v kokosovém mléce, mořské řasy a různé druhy zeleniny. Dvakrát jsme si vyzkoušely jízdu vlakem - jednou panoramatickým v horách a podruhé okolo moře při západu slunce. Ač mě to teď zpětně trochu mrzí, jezdily jsme i na slonech. Vzhledem k těm řetězům co měli kolem krku, už bych to nejspíš znovu neudělala. Jednou z mnoha zastávek byla i botanická zahrada, kde jsme se jako jediné bělošky staly pozoruhodnou atrakcí. Každý se s námi chtěl fotit, postupně se přidávali další a další obyvatelé této krásné země. Ochutnaly jsme i jogurt z bůvolího mléka a navštívily vodopády, ve kterých zemřelo kolem šedesáti lidí - to je tak, když neposloucháte svého průvodce a lezete kam nemáte. To se nám stát nemohlo, chovaly jsme se naprosto pokorně a poslušně. 


Sice už jsem zmínila několik vyzkoušených dopravních prostředků ale nemůžu vás ochudit o velké auto, kterým jsme projeli skoro celý ostrov. Ne, já neřídila. To náš průvodce. Jmenoval se Prabath a byl velice zdvořilý, čistotný a pečující o své osiřelé děti (čtěte o nás české turistky). Prabath nám zařídil tří hodinovou jízdu v jeepu po národním parku. Bylo to ohromující. Zatímco nás jeho kamarád zásoboval ovocem a shnilým kokosem, pochmurná mračna se začínala stahovat a vysvitlo sluníčko. A nám tak nezbývalo, než vyrazit za dalším dobrodružstvím. Hned na začátku parku nás málem zašlápl slon, kterému se nejspíš nelíbily mé puntíkované šortky. Asi v půlce cesty nám do jeepu skočila opice a řidič zakřičel ,,don´t touch, is dangerous!" .. ,,ok, sorry man".. shodil opici a my vesele pokračovali v krasojízdě.


Pokud se alespoň trochu zajímáte o cestování a znáte tuto zemi, určitě jste slyšeli o Lví skále. Je to pozoruhodná obří skála vyčnívající z džungle. Rozhodly jsme se nejít přímo na ní, ale na vyhlídku, ze které ji perfektně uvidíme. Cesta nahoru byla docela strmá a v horkém počasí i náročná.. motivace se zdála být silnější a my tak překonaly své fyzické a psychické síly. 

Za tyto a další nezapomenutelné zážitky musím poděkovat především kamarádce Anettce, kvůli které jsme tuto dobrodružnou výpravu podstoupily. PS: půjčila jsem si fotky, díky. 

To bylo vše z cestopisu o Srí Lance, příště se můžete těšit na podrobnější Madeiru.
Tak neseďte doma a vyražte.. kamkoliv. Bude to něco, na co nezapomenete do konce svého života. 

M <3



6 comments:

  1. pekne napísané :) Srí Lanka ma tiež láka, ja momentálne šetrím na Bali, a tajne dúfam že sa mi tento rok splní tento veľky sen :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Děkuju za hezká slova :). Bali v budoucnu taky plánuju.

      Delete
  2. Kolegyně jede na Srí Lanku za měsíc, tak posledních pár týdnů neposlouchám o ničem jiném. :) Také by mě to velmi lákalo, ty krásné prázdné pláže musí být zážitek a lezení po horách snad ještě větší. Já cestuji ráda, ale zatím jen v rámci Evropy. Na větší dálky nejsou finance a bohužel ani volno v práci.

    ReplyDelete
    Replies
    1. Evropa je úžasná a díky bohu nabízí plno turisticky nezaplavených míst :).

      Delete
  3. pěkné fotky:) Srí Lanka mě taky láká, musí to být úplně něco jiného než klasické destinace tady v Evropě :)

    ReplyDelete
    Replies
    1. Je to exotika.. úplně jiná kultura, úplně jiná mentalita. Ale nádhera. Nezapomenutelný zážitek :).

      Delete

Děkuji za každý komentář.